Etiketa pouličního hraní

Proč je etiketa stejně důležitá jako pravidla

V mnoha městech není žádné povolení, jen kodex chování. Tak to funguje v Glasgow, Manchesteru, Bathu a Edinburghu. Kodex je dobrovolný, ale k vymáhání vedou stížnosti a ve Skotsku může policie požádat umělce, aby přestal, a při ignorování výzvy lze zabavit vybavení.

Tam, kde povolení existují, bývá etiketa zapsaná v podmínkách. Tak či tak, umělci, kteří si dobrá stanoviště udrží roky, jsou ti, které rádi vidí obchodníci, obyvatelé i ostatní umělci.

Sdílení stanoviště s jinými umělci

Většina rušných míst funguje na principu kdo dřív přijde, ten dřív mele. Zdvořilý způsob, jak řešit obsazené stanoviště, je jednoduchý:

• Počkejte, až umělec dohraje píseň, a pak se zeptejte, kdy plánuje skončit. Nerozkládejte se vedle něj a nezačínejte hrát.
• Dohodněte čas předání a držte se ho. Průvodce Liverpoolu popisuje přesně to: umělci si mezi sebou domlouvají časy předání.
• Když vám vyprší čas, rychle sbalte, aby další umělec nemusel čekat.
• Nezabírejte stanoviště prázdným pouzdrem nebo taškou, zatímco jdete na kávu.

Běžné je také udržování odstupu mezi vystoupeními. Několik příkladů z městských pravidel a kodexů:

Město	Vzdálenost od jiných umělců
Sydney	Nejméně 100 m
Dublin a Cork	50 m
Adelaide, Edinburgh, Glasgow, Manchester, Liverpool	50 m
Auckland	50 m mezi zvukovými vystoupeními
Santa Monica Promenade, Las Vegas Fremont Street	40 stop
Portland	Asi jeden blok (pravidlo komunity)

Pokud není psané pravidlo, dobrý test je, zda ze svého stanoviště slyšíte druhé vystoupení. Pokud ano, jste příliš blízko.

Časové limity a odchod

Zůstat celý den na nejlepším místě je nejrychlejší způsob, jak naštvat ostatní umělce a okolní podniky. Mnoho měst stanoví limit a rozdíly mezi nimi jsou velké:

• Amsterdam: 30 minut na jednom místě, pak se přesunout alespoň o 100 metrů.
• Londýn (kodex Westminsteru): sety nejvýše 40 minut, pak 20minutová přestávka před dalším vystoupením.
• Adelaide: 45 minut a stejné místo nelze ten den použít znovu.
• Vancouver, Edinburgh a Perth: kolem hodiny, pak se přesunout.
• Manchester: 90 minut a nevracet se do 24 hodin.
• Melbourne, Dublin a Glasgow: až dvě hodiny (jedna hodina na Grafton Street v Dublinu).

Kde pravidlo není, je rozumným výchozím časem hodina. Udrží váš set svěží a dá šanci ostatním umělcům. Před odchodem si zjistěte své město na světové mapě pouličního hraní.

Hlasitost: hrajte pro ulici, ne pro celý blok

Hluk je nejčastější stížnost na pouliční umělce. Městské kodexy často popisují limit způsobem, který si můžete sami ověřit:

• Kodex Glasgow říká, že hudba by neměla být slyšet na víc než 30 metrů.
• Sydney a Adelaide používají 50 metrů.
• Vymahatelný limit v Portlandu je nebýt zřetelně slyšet na 100 stop nebo víc.
• Bath žádá, aby zvuk nepřesáhl okolní hluk ulice.

Odejděte 30 až 50 metrů a poslouchejte, zatímco kamarád hraje, nebo odtamtud nahrajte zvuk na telefon. Pokud slyšíte každé slovo jasně, ztište. Reproduktory natočte na své publikum, ne na okna kanceláří nebo bytů, a večer hlasitost ještě snižte.

Obchody, vchody a sousedé

O tom, zda vaše stanoviště přežije, rozhodují okolní podniky. Pomáhá několik zvyků:

• Nikdy se nerozkládejte před výlohou, vchodem, nouzovým východem ani bankomatem. Dublin a Cork žádají nejméně 3 metry od vchodů do podniků v otevírací době a Santa Monica žádá 10 stop.
• Nenechte ani své publikum zablokovat vchod. Dobré vystoupení, které blokuje obchod, je pořád problém.
• Představte se majiteli obchodu vedle svého místa. Zeptejte se, jestli jim hlasitost vyhovuje a kdy mají nejrušnější dobu.
• Pokud vás prodejce požádá, abyste se přesunuli, udělejte to. Ve Wellingtonu je to podmínka licence, když jste přímo před obchodem.
• Nepoužívejte lavičky, lampy ani městský mobiliář jako součást svého vybavení. Kodex Manchesteru o to výslovně žádá.

Střídejte repertoár

Lidé, kteří pracují poblíž stanoviště, slyší každý váš set. Slyšet každou hodinu stejných pět písní unavuje a několik kodexů to říká. Glasgow a Bath žádají umělce, aby neopakovali stejný materiál, Liverpool doporučuje nejméně 30 minut před opakováním písně a Dublin a Cork vyžadují dostatek repertoáru k hraní alespoň 30 minut bez opakování.

Delší seznam písní také víc vydělá, protože stálí posluchači a personál, kteří kolem projdou dvakrát denně, zůstanou zaujatí.

Zdvořilé žádání o peníze

Pouzdro nebo klobouk na zemi se přijímá téměř všude. Aktivní žádání lidí o peníze je něco jiného:

• Kodexy Bathu, Glasgow a Manchesteru žádají, abyste nevybírali aktivně, a kodex Manchesteru žádá také, abyste nepoužívali cedule k aktivnímu vybírání peněz.
• V ByWard Market v Ottawě musí dary končit v nepohyblivé schránce a nesmíte je vybírat obcházením.
• V City of London (Square Mile) nesmějí pouliční umělci vybírat peníze vůbec.

Nenápadná cedulka u pouzdra, která lidem říká, jak mohou dát spropitné, je obvykle v pořádku, ale nejdřív si přečtěte místní kodex. Krátké poděkování mezi písněmi funguje lépe než jakákoli výzva o peníze.

Spropitné bez hotovosti

Hotovost nosí méně lidí a mnozí u sebe nemají žádné mince. Cedule s QR kódem vedle pouzdra jim umožní dát spropitné kartou, přes Apple Pay nebo Google Pay, aniž byste museli přerušit písničku. S TipIns ve výchozím nastavení poplatky hradí ten, kdo spropitné dává, takže dostanete celé spropitné, a jeden kód může spropitné rozdělit mezi členy kapely. Ceduli můžete vytvořit generátorem cedulí pro spropitné.

Světová mapa pouličního hraní: Pravidla povolení pro 131 měst na jedné mapě.

Časté otázky

Aplikace TipIns je dostupná v tomto jazyce. Některé odkazy vedou na stránky v angličtině.